O majitelích panství

O majitelích panství

Z dob minulých je z držitelů řiteckého panství nejznámější rod Brandisů. Byla zde však i jedna osobnost, která se zasloužila o rozvoj Řitky jako obce a působila i v záležitostech státních.
Touto osobou byl JUDr. Karel Leopold, rytíř Klaudy, právník a politik narozen 30.12.1822 v Táboře, zemřel 11.11.1894 v Praze. Obdržel řád železné koruny 3.třídy, čímž byl povýšen do stavu rytířského. 4.6.1870 prodává vdova Františka Schmidlová, baronka ze Schmidlenu panství Řitka JUDr. Leopoldu Klaudymu a jeho manželce Karolíně. Život JUDr.Klaudyho se dotýká hlavně údobí 1848-1870, které bylo pro český národ zvláště životně důležité.
V červnových svatodušních bouřích roku 1848 12.6.-16.6. JUDr. Klaudy jako potribun právnické koharty vedl delegaci ke knížeti Windischgratzovi, která žádala o propuštění zajatých studentů v Karolínu a když jim bude vyhověno, že strhají postavené barikády. Kníže Windischgratz však požadoval opačný postup. JUDr. Klaudy vystoupil na barikády a skoro půl hodiny smlouval, ale vrátil se s vyjádřením, že jeho námaha byla marná a nic nepořídil. Kníže Windischgratz vyhlásil nad Prahou stav obležení a dospěl k názoru, že nebude svým vojskem dobývat pražské barikády, ale začal Prahu ostřelovat děly. Proto byla vypravena deputace pražského občastva přímo do Vídně. Členem deputace byl také JUDr. Klaudy. Vídeňská vláda dospěla k názoru, že trvání stavu obležení Prahy je nejen zbytečné , ale pro ni i nevýhodné. Kníže Windischgratz se však odvolání obležení tvrdošíjně bránil. Odvolal obležení až 20.7. a sám byl odvolán z Prahy 11.10.1848.
Roku 1867 byl JUDr. Klaudy zvolen pražským purkmistrem. Této hodnosti se vzdal po dvou letech, když nechtěl přistoupiti k vládnímu náhledu o sestavování volebních listin. JUDr.Klaudy byl také přítomen při největší národní slavnosti té doby, zakládání Národního divadla o svatojánských dnech 15.-17.5.1868. Byly přiváženy základní kameny z Radhoště, Práchně, Řípu, Hostýna, Žižkova, Trocnova a Blaníku. Vlastní slavnost se konala 16.5.1868 za nejkrásnější pohody jarní. Slavnostní průvod se ubíral z Karlína ke staveništi na tehdejším Františkově nábřeží. Zde nastal obřad klepání na základní kámen. JUDr. Klaudy jako purkmistr a zástupce českých měst řekl : "Právo hajme, pravdu mluvme, svorně stůjme ! Tak kráčejme dopředu ke zdaru národa."
Za zmínění stojí i přípitek, který JUDr.Klaudy pronesl 17.5.1868 na hostině po slavnostní schůzi sboru pro stavbu Národního divadla. JUDr.Klaudy, purkmistr pražský připil na zdraví Františka Palackého a pronesl tato slova:"Pánové ! Zavítavše do otčiny naší viděli jste obyvatelstvo království českého, zastoupené ve všech třídách. I sami nepřátelé naši musejí dosvědčit tentokráte, že národ český ví, co chce, že kráčí cestou určitě vyměřenou, která může se mu záviděti. Národ ten byl teprve nedávno vzkříšen a pohlédneme-li nyní na skutky jeho, tu cítí každý, že zásluhy mužů, kteří národ tento vedou, jsou veliké, zejména zásluhy muže, který národu tomu ukazoval čím byla vlast jeho. Národ ten dočká se budoucnosti, národu tomu nemůže se vzíti život, poněvadž on nedává k tomu příležitosti. Za to vše, co národ tento povzneslo a vzkřísilo, jsme povinni muži tomu, který nám odkryl naši minulost. A proto sláva Palackému". Tak to byl JUDr. Klaudy a Praha. Nyní si povíme něco o JUDr. Klaudym a Řitce.
Z protokolu z 23.9.1876 " bylo zjištěno, že obec Řídká nemá žádný veřejný statek a je zapotřebí následující veřejné nemovitosti prohlásit k užívání pro každého a to -" , následuje výpis parcelárních čísel.
Přítomni : Obecní radní a pan rytíř JUDr. Leopold Klaudy - vlastník velkostatku, kam všechny uvedené nemovitosti náležejí, usnesli se takto :
Pan JUDr. Klaudy ponechává k veřejnému užití č.parc. 224 - místní trať ( náves), č.225 – cestu do Líšnice, č. 228 – cestu z návsi až k cestě č. 230. Na všechny uvedené nemovitosti si ponechává JUDr. Klaudy zachování vlastnického práva pro sebe a též právo okolo všech cest sázet stromky a je užívat, udržovat příkopy a zem si z nich ponechat, v příkopech okolo cest nesmí se pásti. Na místní trati č. 224 (náves) vyhrazuje si právo, že žádný z občanů Řitky není oprávněn něco stavět neb s pozemkem provádět jakékoliv změny a sobě přivlastnit. Místní trať č. 224 (náves) je veliká 2 jitra a 580 čtver. sáhů, takže není k veřejnému použití potřebná a proto si majitel JUDr. Klaudy vyhrazuje na ní zřízení zahrady nebo vystavení kaple neb školní budovy. Stromy na návsi, které se tu nacházejí a které byly vysazeny, zůstanou vždy k užitku velkostatku. Tuto milost poskytnutou přijímají sousedé a obecní radní děkují za ní a zavazují se vše dodržovat. Tak je ujednáno v tomto protokolu. "Co by asi dnes řekl pan Klaudy na naší náves a naše příkopy ?"
11.4.1890 kupuje Řitku od JUDr.Klaudyho baronka Johanna Schafferová a 8.7.1896 ji předává své dceři hraběnce Johanně Brandisové.

Dr. Karel Klaudy jako pražský primátor, známý právník a jinak osoba velmi dobře zapsaná z dob národního obrození od roku 1848 jistě nenašel žádnou oblibu u našich občanů když od vdovy po zemřelém rytíři Schmidlovi ze Schmidlenu kupuje řitecký velkostatek, aby se s nimi soudil o pole.
Zde o něm následuje ještě jedno dochované vyprávění :
Když roku 1870 koupil dvůr Řitka, jeho první starostí bylo, aby připravil těch deset našich malozemědělců o pole, která měli zapsána v knihách. Pole starousedlíků byly roztroušeny mezi panskými poli a to jistě bylo příčinou proč došlo ke sporu.

Byly to pole k těmto usedlostem :
Čp. 2 Liška Jan pole Násada
Čp. 6 Šírl Josef pole Násada
Čp. 7 Macháček Jan pole Tomšárna
Čp.10 Pazderník Jan Násada
Čp.17 Macourek Josef Násada
Čp.18 Kaprálek Tomáš u chalupy a stodoly
Čp.24 Boháček Antonín Vojtíkovo u Řevnic
Čp.26 Šírl Václav celá kostka u Štítku
Čp.27 Léblová Marie Násada
Čp.36 Štrejl Josef Násada

Různými intrikami, že pole vymění, aby nebyly mezi panskou půdou je ale o pole připravil. Jediný majitel Matěj Dvořák, nástupce na chalupě po Tomáši Kaprálkovi, trval pevně na svém majetku a soud o pole vyhrál. Zajel až k císaři do Vídně. Ostatním chalupníkům dal pole dr.Klaudy do nájmu.
o dobu svého hospdoaření dával dvůr a celé hospodářství do pořádku. Podél všech cest okolo polí vysázel množství ovocných stromů, hlavně pak švestek. Cesta do Všenor měla čtyři řady stromů a rovněž tak alej Dobřichovická. Cesta Mníšecká a cesta Řevnická měla jen dvě řady stromů. Všechny pozemky byly odvodňovány a mezi nimi udělány příkopy a opětně vysazeny jednou řadou stromů. Stejně tak byly vysazovány aleje o jedné řadě okolo luk.
V lese Bučina od Řevnické cesty až po Mníšecké hranice byly mohutné stromy. Ty hned začal porážet a dělat paseky. Když dvůr kupovala roku 1891 hraběnka Brandisová, našla tu jen samé mladé mýtiny.
A nyní Vám předpokládám ještě jednu událost, která se stala v našem blízkém okolí. Podle knihy "Městečko pod Skalkou".

NÁLEZ VELKÉHO POKLADU U MNÍŠKU.

Pamětihodná událost, o níž se dočítáme v záznamech, se udála roku 1856. Záhy na jaře dávala mníšecká lesní správa vykopávat v zádušním lese "Korutanech" staré pařezy. K této práci byli zjednáni dělníci i dělnice z Mníšku a okolí. Práce byla přidělena také staré dělnici z nedaleké Nové vsi. Na přikázaném místě započala kopat. Kopla motykou vedle starého ztrouchnivělého pařezu do země a k svému úžasu zjistila, že ze země vykopla množství zlatých mincí. Kopla v to místo po druhé a tu sejí vyvalil celý poklad zlatých dukátů. V radostném leknutí strhla pokřik, který zaslechli kolem pracující druhové. Ti se sběhli a každý z nich hleděl získat pro sebe co nejvíce, a poklad dukátů byl brzo rozebrán. Podle věrohodného sdělení byl ten poklad odhadován nejméně na 1200 dukátů. Mnozí chytří překupníci lacino skupovali ony peníze a v Praze je draho zpeněžovali.
Jaké ceny byly dukáty, o tom se dostalo prostým nálezcům poučení od superiora Vincence Lichtblaua na Skalce, na slovo vzatého znalce starožitných mincí. Ten měl přiležitost shlédnouti velký díl těchto dukátů a určil jejich původ. Největší počet jich byl z dob Ludvíka z Anjou, krále Uherského (1342-1382), další od jeho otce krále Karla Roberta (1305-1342), jiné byly od údělného knížete v Polsku Václava Plockého (zemřel 1330), od Alberta II.- vojvody Rakouského (1330-1358), dukáty Florentinské a hrabat Gorických. Jeden vzácný dukát byl od českého krále Jana Lucemburského (1310-1346) a čtyři od císaře Karla IV. (1346-1378).
Tedy vesměs dukáty před 500 lety ražené a na ony časy ten poklad by býval stačil na zakoupení celého mníšeckého panství. I zde je zjevno, že tu před 400-500 lety byl zemi svěřen všechen blahobyt knížecí rodiny, anebo že si zde ukryli lup loupežníci, kteří byli zkráceni pravděpodobně na hrdle a uloupený poklad se nevrátil už do jejich nečistých rukou.